Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Mladý zdvořilý muž vynese stařence těžký kufr do pátého patra. „Děkuji vám, to je od vás hezké. Kouříte?“ „Ano,“ odpoví mladík horlivě. „Hned jsem si to myslela ... jste tak udýchaný, měl byste toho nechat.„