Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Povídá dcera otci: „Tati, dej mi osmdesát korun. Můžu udělat dobrý obchod.“ „Cože?“ „Za osmdesát korun se můžu podívat na film, který stál dvě stě milionů!“