Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
U doktora. „Pane doktore, já každé ráno přesně v šest hodin musím na záchod.“ „Ale to je přece v naprostém pořádku. Máte dobré trávení.“ „Jenže… Já se probouzím až v půl osmé!“