Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Paní Lakomá si vypůjčila od sousedky dvě vejce. Druhý den přišla vejce vrátit, ale měla jen jedno. „Ale, paní Lakomá, včera jste si přece vypůjčila dvě vejce.“ „Opravdu? Tak promiňte, asi jsem se přepočítala.“