Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Proč se nekamarádíš s Honzou?“ „A ty by ses kamarádil s někým, kdo lže, podvádí a škaredě mluví?“ „Samozřejmě, že ne.“ „Tak vidíš, Honza taky nechce.“