Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Doktor v noci zjistil, že se mu ucpal záchod. „Zavolej instalatéra. Když byl nemocný, taky ti volal v noci,“ radí manželka. Doktor volá instalatérovi a ten se zdráhá uvěřit, že takovou věc myslí doktor vážně. Když si ale vyslechne jeho připomínku o své vlastní nemoci, uvolí se, že přijede. A skutečně. Za půl hodiny u doktora zvoní. Nechá se zavést k záchodu, hodí do něj dva aspiriny a říká: „Pokud to do rána nepřejde, tak zavolejte.“