Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Proč pláčeš, Lenko?“ ptá se malá Jitka starší sestry. „Dostala jsem v zeměpisu čtyřku. Zapomněla jsem, kde je Aljaška.“ „Kam jsi ji jen mohla položit, holka nešťastná?“