Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Fanouši,“ zlobí se maminka na syna, „už čtvrt hodiny na tebe volám, že máš před obědem nachystat na stůl talíře a příbory a ty pořád nejdeš! Co jen z tebe bude?“ „Číšník, mami …“