Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Jirka si sedl v parku na lavičku a vidí, že pán sedící vedle má na každé ruce jedny hodinky. Nedá mu to a zeptá se: „Proč máte na každé ruce jedny hodinky?“ „Víš, na prvních mi chybí velká ručička a na druhých malá.“