Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Mladý lékař se ptá staršího kolegy: „Řekněte, co je podle vašeho názoru nejdůležitější v našem povolání?“ „Zjistit, které jídlo má pacient nejraději.“ „A proč?“ „Abychom mu ho potom mohli zakázat.“