Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Povídá žena svému muži: „Já si teď na deset minut odskočím k sousedce, tak nezapomeň, ať se nám to maso v troubě nepřipálí. Každou půlhodinu jej otoč.“