Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Matka táhne syna k doktorovi. Ten se cestou brání a vzpouzí. „Pepíčku, neboj se,“ povídá mu matka, „pan doktor ti nic neudělá!“ „Tak mi, mami, řekni, proč k němu jdeme!“