Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Tak co, děti,“ ptá se strýček, „jste ve škole pilné?“ „Já, já jsem první ve psaní!“ chlubí se Pepík. „A já,“ skočí mu do řeči Honza, „já jsem první v počítání!“ „A já,“ hlásí se ke slovu malý Ferda, „já jsem pokaždé první venku ze třídy, když zvoní!“