Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Kůň zapřažený v povozu se obrátí ke kolemjdoucímu: „Tak to vidíte. Ještě minulý rok jsem vyhrál Velkou pardubickou a dnes jsem zapřažený ve voze.“ Užaslý chodec se ihned obrátí ke kočímu: „Váš kůň mluví!“ „Lže. Byl pátý.“