Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
V jedné tmavé noci potkal skotský farmář svého čeledína s lampou v ruce, jak vychází ze statku. „Kam jdeš?“ „Jdu za svým děvčetem,“ odpověděl čeledín. „To je ale dneska mládež,“ zakroutil hlavou spořivý farmář, „já nikdy nenosil lampu, když jsem chodil za svou nastávající.“ „Hm, hned jsem si to myslel, když jsem uviděl vaši ženu!“