Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Podívej, vloupali se k nám zloději!“ „Nepovídej. A co nám vzali?“ „Nic, ale snědli ty chlebíčky, co jsem včera udělala k večeři, jak si je nechtěl jíst. Co myslíš, zavoláme policii, aby je vypátrali a potrestali?“ „Snědli tvoje chlebíčky, jsou už potrestaní dost!“