Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Jednou takhle poslala babička na americké farmě malého Johnnyho s kýblem pro vodu k skalnímu jezeru. Johnny je za chvilku zpátky, celý vyděšený povídá: „Babi, v té vodě je krokodýl!“ „Jo, ten už tam žije několik let, ale nikdy nikomu neublížil. A nejspíš z tebe má stejný strach, jako ty z něj.“ „No, jestli má takový strach, jako já, tak ta voda stejně nebude k pití.“