Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
U soudu: „Co vás to, člověče, napadlo zastřelit zajíce, když nejste členem mysliveckého spolku?“ „A co napadlo toho zajíce žrát na zahrádce naši kapustu, když není členem naší rodiny?“