Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Povídá host hostiteli: „Ta večeře byla opravdu vynikající. Jen nevím, proč celou dobu na mě koukal váš pes.“ Hostitel se bodře otočí a říká: „Toho si nevšímejte, to dělá vždycky, když mu někdo zasedne místo u stolu.“