Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Pane vrchní, dal jsem si porci pstruha a vy mi účtujete celou rybu!“ „Vážený pane, to je u nás zvykem.“ „To mám tedy štěstí, že jsem si nedal hovězí.“