Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Ředitel železnice dostal stížnost: „V posledním vagonu se nedá jezdit, hrozně to tam drncá a hází. Nedá se tam vůbec sedět.“ Za několik dní obdržel stěžovatel odpověď: „Vydal jsem příkaz, aby od nynějška všechny vlakové soupravy jezdily zásadně bez posledního vozu.“