Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Venku leje jak z konve. Věrka s Renatou vešly do školy a hned za dveřmi je stopnul školník: „Počkat, děvčata, máte čisté nohy?“ A obě holky svorně: „Nohy jo, ale boty máme jak čuňata.“