Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Vejde kůň do kina a jde k pokladně. „Jeden lístek, prosím.“ Pokladní celá vyděšená říká: „Propána, to je první kůň, kterého slyším mluvit.“ Kůň na to: „Nebojte se, v sále budu potichu.“