Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Rybář chytil zlatou rybku, vytáhl ji na břeh a rybka na něj spustila lidským hlasem: „Když mě pustíš, splním ti tři přání.“ Rybář na to koukal jako zjara a než se vzpamatoval, vykoukla z vody jiná ryba a pravila: „Nepouštej ji, vymýšlí si.“