Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Pepíček přijde domů ze školy a maminka se ho ptá, co má nového v žákovské knížce. Pepíček odpoví: „Poznámku.“ „A jakou?“ ptá se maminka. „Mám… Tam… Napsáno...“ „S tebou je těžká řeč,“ vzdychne maminka a vytrhne mu žákovskou knížku z ruky. Čte nahlas: „Při hodině jedl ananas.“ „Pepíčku, já jsem ti žádný ananas nedávala...“ „Ale, maminko, to je podpis učitele!“