Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Povídají si spolu dvě sousedky: „Můj manžel přestává kouřit, zapálí si cigaretu jen po dobrém obědě,“ chlubí se jedna. „To schvaluji,“ souhlasí druhá, „jedna cigareta za rok nikomu neublíží.“