Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dva moderní umělci navštívili svého přítele malíře. Chvíli čekali na mistra, který se právě převlékal. Mezitím obdivovali jedno plátno: „Ach, jak nádherná hra barev.“ „A ta hudba tvarů…“ „Všude je cítit duši odborníka…“ „Co naplat, je to umělec.“ Vtom se objevil malíř a oznámil: „Toho plátna si nevšímejte. Používám ho na vytírání štětců.“