Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Prosil bych jídelní lístek, mám strašný hlad,“ žádá host v restauraci. „Jak si přejete, ale i bez něho vím, že si objednáte svíčkovou.“ „Poslechněte, jak to můžete vědět? Copak jste jasnovidec?“ „Nejsem, my totiž nic jiného nemáme.“