Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Paní vejde s úsměvem do obchodu s kočárky: „Tak přináším poslední splátku za kočárek.“ „Děkujeme pěkně,“ praví zdvořile vedoucí prodejny, „a jakpak se vede synovi?“ „Dobře, příští měsíc se bude ženit.“