Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Teda kluci, můj brácha zaběhl na závodech v parku kilometr za minutu!“ „Nepovídej, to by byl světový rekord.“ „To je možné, můj brácha totiž zná v parku všechny zkratky!“