Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Vyšel kovboj ze salónu, rozběhl se a hop… Nedoskočil do sedla a spadl. Zkusil to ještě několikrát, ale vždycky to dopadlo stejně. Celý potlučený a špinavý od prachu poklekl a poprosil o pomoc všechny svaté. Pak se rozběhl a hop… Přeskočil koně se sedlem a spadl na druhé straně. Vstal a zoufale obrátil oči k nebi: „Dobře, můžete mi pomáhat, ale ne všichni naráz.“