Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Otec večer odložil noviny, protáhl se a v dobrém rozpoložení prohodil k synovi: „Tak co synu, jak si stojíš ve škole?“ „Dobře, tati, každý den v jiném koutě.“