Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Bavili se dva Angličané o národní povaze Skotů. Povídá jeden: „Jedno se jim nemůže upřít: mají vyvinutý smysl pro humor. Někdy se musím divit, kde se to v nich bere.“ Druhý se zamyslí a pak řekne: „U Skotů to může být jedině dar.“