Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Kájo, proč na třídní schůzky také někdy nepřijde tatínek?“ zajímá se třídní. „Potřebovala bych s ním mluvit.“ Největší kvítko ze třídy vysvětluje: „Víte, paní učitelko, maminka se bojí, že by mi to u vás ještě víc zavařil.“