Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Neodbytný hoch praví dívce, kterou náhodně potkal a tuze se mu líbí: „Chtěl bych ti zavolat.“ „Fajn, moje číslo je v telefonním seznamu.“ „Ale nevím, jak se jmenuješ.“ „To nevadí, jméno je tam taky.“