Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Potká dvacetikoruna pětitisícovku a ptá se: „Tak co, jak jde život? Dlouho jsem tě neviděla.“ „To víš, pořád stejný. Kasino, obchoďáky, hazard, klenotnictví, takové věci pořád dokola. A co ty?“ „To víš, pořád stejný. Stále dokola kostelní kasičky.“