Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Potkají se dva kamarádi. „Copak, ty už nekouříš?“ „Ne, bolelo mě z toho v zádech.“ „Ale jdi, já myslel, že kouření škodí plícím, žaludku a srdci, ale o zádech jsem ještě neslyšel“ „No, já to mám od toho, jak jsem sbíral špačky.“