Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Moje dcera odjíždí na rok do zahraničí, aby se zlepšila ve zpěvu.“ „To vás ale muselo stát peněz.“ „Vlastně ani ne. Na celou částku se složili sousedé.“