Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Přijde tramp k chaloupce v lese, zabouchá na dveře a stařence, která přijde otevřít, říká: „Dobrý den, babičko, nedala byste mi sklenku vody? Jsem tak hladový, že bych tady i přenocoval.“