Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Povídají si dvě známé: „Náš soused je hudebně velmi citlivý člověk!“ „Podle čeho tak soudíte?“ „Naše Janička včera večer cvičila na housle a představte si, že on nám rozbil kamenem okno a by ji lépe slyšel!“