Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Novinář se ptá lidí na ulici, jestli se chovají zdvořile k ženám v autobuse: „A co vy, pane? Jezdíte autobusem?“ „Ano, skoro každý den.“ „A když nastoupí starší paní, pustíte ji sednout?“ „Ne.“ „A co když je stará a slabá?“ „Ne.“ „A nepřipadá vám to nezdvořilé?“ „Ne.“ „Smím vědět proč?“ „Protože jsem řidič.“