Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Je to hrůza, s čím už dneska zatěžují lidi lékaře,“ podivuje se starší úředník. „Kolegyně včera odešla k doktorovi a vrátila se od něho s novým účesem.“