Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dva kluci si povídají cestou z kostela. „Co myslíš, jak to je s tím čertem, o kterém dnes mluvil pan farář?“ „Víš, jak to bylo s Mikulášem... Určitě to zase bude tvůj táta.“