Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Lvíče v buši hodinu honí lovce. Lvice je celou dobu pozoruje. Po obědě dostalo lvíče od matky za uči: „To máš za to, aby sis pamatoval, že jídlo není na hraní.“