Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Do restaurace vrazí plnoštíhlá dáma. „Prosím sekaného žraloka na oříškách.“ „Bohužel, to nemáme.“ „Tak roštěnec z mečouna.“ „Bohužel, to taky nemáme.“ „A co tresku nadívanou zelím?“ „Ale paní! Nic z toho, co si přejete, jsme nikdy ani neměli!“ „No prosím! Tak mi dejte vepřové, ale jste mi svědkem, že jsem chtěla rybu.“