Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Proč jsi přišel tak pozdě do školy,“ ptá se paní učitelka Pepíka. „Já jsem vyšel pozdě z domu.“ „A proč jsi tedy nevyšel dřív?“ „Ono už bylo pozdě vyjít dříve,“ konstatuje Pepík.