Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dva psychiatři se bavili o práci: „Dneska u mne byl pacient a ten tvrdil, že spolkl mobil.“ „A jak jsi ho zbavil toho komplexu?“ „Zatím nijak. Udělám to až zítra.“ „Proč až zítra?“ „Protože dnes čeká důležitý hovor z Německa.“