Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Za rozjíždějícím se autobusem utíkal muž. Autobus stále zrychloval. „Haló, pane,“ volal škodolibě pootevřeným oknem jeden cestující, „nás už nechytíte.“ „Doufám, že jo,“ sípal muž, „já jsem totiž řidič!“