Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Včera jsem jel po dálnici a vidím, jak přede mnou žene své psí spřežení Eskymák. Předjel jsem ho, zastavil a jdu si s ním popovídat,“ sděluje René své zážitky příteli. „A co on, líbí se mu u nás?“ je zvědavý přítel. „Moc. Zvláště, jak máme v zimě upravené silnice. Prý jsou perfektně připraveny pro jeho sáně.“