Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Je večer. Otec čte detektivku. Tu k němu přistoupí jeho syn. „Co chceš?“ ptá se otec, aniž zvedne oči od čtení. „Dvacetikorunu zítra na kino. Nebo ti řeknu, kdo je pachatelem.“